Anglická vs. francouzská škola aromaterapie (aneb proč je tolik rozdílů v přístupech a čemu věřit)

Esenciální oleje a aromaterapie se poslední dobou staly nesmírně populárními. Jak je ale možné, že se o nich dozvídáme tak rozporuplné informace?

V tomhle článku poukážu na některá zásadní fakta, která mají vliv právě na pohled na aromaterapii. Částečně to bude výlet do minulosti, částečně se „prolétneme po světě“.

Bude o něco delší, ale věřím, že k užitku. Zastávám názor, že nejlepší je znát vždy kontext a možnosti a neomezit se pouze na jedno vidění problematiky.

Kdo se aromaterapii věnuje?

Aromaterapie je dneska módním pojmem a dovolím si říct, že si ho do úst bere kdokoliv. Přívlastek aromaterapeutická totiž může mít i 100% umělá svíčka nebo aviváž. Bohužel. Ptáte se, proč tomu tak je? Důvodů je spousta – z absence regulace, z nedostatku znalosti…

Aromaterapii v nejširším slova smyslu se nějakým způsobem dneska věnuje hned několik skupin. Nejčastěji to jsou aromaterapeuti (převážně anglická škola), lékaři/aromatologové (francouzská škola), propagátoři multilevelmarketingových společností, výrobci, prodejci a věda. A další drobnější skupiny, které nějakým způsobem s tématem pracují.

Jako v jiných oborech, i tady je pohled na věc ovlivněn řadou okolností. Každý, kdo se tématu věnuje, někde čerpal znalosti a aromaterapií se zabývá s určitým cílem. To formuje jeho pohled na věc.

V praxi se ale esenciální oleje běžně využívají taky v řadě průmyslových odvětví – potravinářském, kosmetickém a parfemářském, v chemickém, farmaceutickém… V některých už přes 150 let. Ty z větší části stojí vedle aromaterapie, i když třeba v kosmetice se naráz můžeme setkat s obojím.

Jak se aromaterapie formovala?

Abychom pochopili rozdíly mezi přístupy, musíme se vydat do minulosti (ale jenom letem světem).

Od nepaměti lidé používali rostliny a látky z nich k péči o sebe a své zdraví. Původně to bylo třeba ve formě mastí nebo odvarů. Když lidstvo objevilo destilaci, rázem se z rostlin začaly získávat extrakty v podobě esenciálního oleje. A lidé je pochopitelně využívali k řadě účelů.

Samozřejmě byly esenciální oleje zdrojem chuti a vůně – a používaly se třeba v potravinářství nebo do parfémů, drogerie a tak podobně.

Zároveň v esenciálních olejích někteří viděli látky, které by mohly být k užitku i našemu zdraví. Věda k tomu přistupovala ve většině případů skepticky. Vlastně situace je stejná jako u jiných forem rostlinného materiálu – tradičně se používají pro podporu zdraví na základě zkušenosti generací.

Ty dostupnější esenciální oleje (a hydroláty) získávaly i další využití – používaly se k domácí aromatizaci potravin a nápojů, k péči o domov… Velmi rozšířené byly třeba v arabském světě, zejména ty hydroláty, což můžeme pozorovat v jejich gastronomii. Tam bylo jejich využití lidovější ve srovnání třeba s Amerikou, kde se využívaly hlavně průmyslově.

Až do (prý) roku 1937 ale neexistoval pojem aromaterapie. Prostě šlo o využívání rostlinných extraktů k různým účelům, včetně péče o zdraví. Pak ale došlo ke zlomu a na esenciální oleje se začalo nahlížet jako na samostatnou kategorii látek – aromatických látek – a vznikl koncept aromaterapie. A speciálně ve Francii získávala pozornost.

Zhruba v polovině minulého století se pak francouzský přístup stal inspirací pro vytvoření základů nového pojetí v Británii. Esenciální oleje nebyly využívány přímo terapeuticky, ale začalo se experimentovat s jejich využitím v oblasti péče o krásu a působení na psychiku. Aromaterapie v tomto pojetí se stala alternativním přístupem ke zdraví a kráse a začali se jí věnovat zejména nelékaři. Plus se esenciální oleje začaly zapracovávat do aromaterapeutických komerčních receptur. A vznikla ta větev aromaterapie, kterou známe v Česku. Pracuje s esenciálními oleji opatrně a velkou pozornost často věnuje jejich vůni.

Postupem času si esenciální oleje získaly větší místo v neterapeutických oblastech a zároveň roste jejich dostupnost širší veřejnosti. Zájem o ně vyvolal vznik nových firem, které začaly vytvářet marketingové strategie a hledat způsoby, jak k lidem produkt dostat ještě více. A se zájmem o přírodní medicínu a návrat ke kořenům se aromaterapie u veřejnosti ještě lépe uchytila.

V poslední době tu pak máme dva fenomény. Zaprvé je to velká propojenost světa díky internetu, který umožňuje získávat informace odkudkoliv a zjistit, jakou podobu má aromaterapie jinde. Zadruhé se esenciálním olejům a celkově světu rostlin konečně více věnuje výzkum. Máme tak přístup k velkému množství kvalitních informací.

Tento stručný popis vývoje nemá za cíl nás podrobně seznámit s historií, ale ukázat, jakým směrem vývoj probíhal a proč tu máme několik větví aromaterapie.

Mýtus aromaterapeutických škol

Pokud si budete chtít dohledat informace o jednotlivých školách, často narazíte na články, které jejich existenci vyvracejí, považují je za mýtus. Do určité míry mají pravdu – využívání esenciálních olejů je komplexní a nemělo by být třeba ho škatulkovat.

Nicméně v praxi je to „škatulkování“ stále ještě užitečné, protože pomůže pochopit právě rozdíly v přístupech. A umožní vedle sebe fungovat představitelům různých přístupů. Jinak tu totiž máme situaci, kdy dva lidé říkají dvě poměrně odlišné věci. Pak to vypadá, že pravdu může mít jen jeden. A vznikají z toho zmatky a často bohužel i spory.

Škatulkování taky napomáhá bezpečnému užívání esenciálních olejů. Aromatologické využití patří skutečně jen do rukou odborníků s dostatečnými znalostmi a navíc vyžaduje kontrolovanou kvalitu produktu

S mýtem o aromaterapeutických školách se často setkáváme v boji proti multilevelmarketingovým společnostem. Jedním z argumentů těchto firem je totiž právě to, že francouzská škola umožňuje esenciální oleje konzumovat. Což je sice pravda, ale je to vytržené z kontextu, navíc to je zrovna ten nejlepší argument.

Vnitřní užívání esenciálních olejů (a francouzská škola)

Francouzská škola využívá esenciální oleje všemi způsoby, a to i vnitřně. Je třeba ale ještě dodat, že je využívá odborně. Řada z nich je na úrovni léků, podávají se v určitých množstvích a pod dozorem odborníka. Jedná se o terapii v pravém slova smyslu – nepracujeme tu s pár kapičkami, které nám zlepší náladu nebo uklidní ve stresové situaci. Esenciální oleje se využívají ve větším množství, to se vždy odvíjí od jejich chemického složení. Stejně jako u klasických léků je třeba tu pracovat s kontraindikacemi.

Určitě taky stojí za to zmínit, že esenciální oleje lze nárazově využívat i pro okamžitou úlevu. To je takové to „kapka do lžičky medu“. Tady nejde o terapii v pravém slova smyslu, je tu mnohem méně rizik.

U obojího je zásadní kvalita esenciálního oleje. Moderní vědecká aromaterapie a aromatologie na toto velmi dbá – a pracuje jen s takovými esenciálními oleji, u kterých má kvalitu garantovanou. Samozřejmě netřeba dodávat, že zásadní je i kvalita znalostí toho, kdo je indikuje. Zatímco u anglického přístupu je rizik minimum, protože využívá velmi malé množství suroviny a jen vnější cestou, u francouzské školy rostou rizika stejně jako množství užívaného esenciálního oleje.

(Ne)klasická anglická škola

Je to trošku paradox, ale anglická škola je často viděna jako ta klasická – přitom tomu tak úplně není. Zpopularizovala se jako první, protože jejím cílem bylo právě dostat komerčně esenciální oleje lidem blíž. Zaměřovala se na jejich použití v oblasti wellbeing – v kosmetice, wellnessu, v podobě osvěžovačů vzduchu… Samozřejmě důležitým faktorem, který napomohl právě tomuto aromaterapeutickému proudu se šířit, byl fakt, že informace byly v angličtině. Oproti tomu zdroje o aromaterapii ve francouzštině jsou světu nedostupné prakticky dodnes, přeložených děl je velmi málo.

Anglická škola má spoustu podob – od pocitové práce s esenciálními oleji po odborné hodnocení chemického složení a nastavování takových pravidel používání, která zajistí univerzální bezpečnost všem spotřebitelům, včetně rizikových skupin.

Pro anglickou školu je typická častá opatrnost – což ve spoustě případů má svůj smysl, protože má být právě bezpečná pro všechny a za použití běžných esenciálních olejů.

Aromaterapie „bez školy“

Já osobně se čím dál tím víc uchyluju k cestě mimo tyto směry. Respektive si z obou beru principy, které pro mě fungují. A vždy se snažím hledat čistá fakta.

Zaprvé tak řeším kvalitu. Pouze objektivně kvalitní esenciální olej je bezpečný a účinný. Naopak nekvalitní s sebou nese řadu rizik – spousta rizik používání éterických olejů právě pramení z nedostatečné kvality, ne ze samotného esenciálního oleje a jeho složení. Příkladem je třeba pomerančový esenciální olej, který je rizikový až ve chvíli, kdy nemá potřebnou kvalitu – je zoxidovaný, obsahuje příměsi…

Řeším složení – pokud mám kvalitní esenciální olej, bude mít tabulkové složení. Případně mám k ruce analýzu s konkrétními hodnotami. Dneska už je dostatek informací právě k jednotlivým složkám esenciálních olejů. Takže lze dohledat i to, jaká omezení který éterický olej má, jaké jsou limity jeho použití či kontraindikace.

Dávkování řeším individuálně a vždy ruku v ruce s účelem. Kolem tohoto tématu koluje spousta rad a pouček, ale často nepřesných, zjednodušujících či zavádějících… Místo nich je však lepší věnovat pozornost faktům v odborné literatuře. Co to znamená? Třeba to, že víme, kdy můžeme koncentraci esenciálního oleje výrazně zvýšit nebo ho použít bez ředění či že u jiného naopak chceme dlouhodobě používat koncentraci velmi nízkou, protože se chceme vyhnout riziku vypěstování přecitlivělosti.

Počítám s tím, že vědění se vyvíjí a neexistuje na světě člověk, který by věděl všechno. Je veledůležité být otevřený novým informacím, mít nadhled a pracovat s fakty. Jednou z dnešních tendencí je esenciálním olejům připisovat až zázračné účinky. A nebo mimořádnou sílu a výjimečnost. Samozřejmě úžasné a výjimečné jsou, ale jen potud, jak jim to umožní jejich složení. Kouzlo kvalitního analyzovaného esenciálního oleje je právě v tom, že jeho složení je přesně definované a transparentní.

Neterapeutické vnitřní užívání esenciálních olejů

Esenciální oleje mají místo i jinde než v (aroma)terapii.

Používají se v řadě průmyslových odvětví – zejména v potravinářství a farmacii, kosmetickém a parfemářském průmyslu. Pro svoje aroma, chuť, schopnost zabraňovat oxidaci či působit proti bakteriím. Toto samozřejmě s aromaterapií nemá nic společného.

Esenciální oleje také mají řadu účinků, které pocítíme okamžitě. Některé chladí, jiné osvěžují či pomáhají snižovat tlak. A řada z nich je dostatečně bezpečná na to, abychom jejich účinků mohli využít my všichni. Jedná se ale o neterapeutické využití, hledáme okamžitý benefit v konkrétních situacích. Stejně jako třeba u meduňkového nebo zázvorového čaje.

Ať už se esenciální oleje užívají při vaření, nebo ve smyslu doplňku stravy, naprosto zásadní jsou dvě věci. Volíme k tomu bezpečný esenciální olej – vyrobený k vnitřnímu užití a ze správné rostliny (se správným složením). A také pracujeme se správnými koncentracemi. Právě množství je tu klíčem ke všemu, ostatně jako u čehokoliv jiného.