Jedlé esenciální oleje – v čem se liší od těch ostatních?

Esenciální oleje se v posledních letech s oblibou používají do aromalampy nebo s nimi vyrábíme voňavou domácí kosmetiku. O jejich používání do jídla se ale moc nemluví a spíš se od něj odrazuje. Proč? A proč jen málokdy slyšíme, že je esenciální olej jedlý? V čem se liší obyčejný pomerančový esenciální olej od toho jedlého? 

Esenciální oleje jíme běžně nejspíš naprosto všichni. Jen o tom nevíme. Výrobci se s tím nijak zvlášť nechlubí, jsou totiž poměrně normální součástí receptur. V běžnějších potravinách ale najdeme komerční esenciální oleje, které mohou být i umělé, to je pravda.

Spousta látek má velmi široké uplatnění, a proto se vyrábějí v různých kvalitách nebo pro rozdílné účely. Třeba 96% alkohol najdeme čistě technický, koupit ho můžeme taky v lékárně s upozorněním, že slouží výhradně k vnějšímu užití, a nebo ho můžeme pořídit v potravinářské kvalitě s tím, že si z něj můžeme připravit třeba domácí likér. Pokaždé se jedná o líh, teoreticky ten samý líh, přesto se rozhodně nedoporučuje nedodržování pokynů výrobce. Máme tři různá balení s různými instrukcemi. U výroby každého z nich se totiž dodržovaly jiné předpisy, jinak se s ním zacházelo či procházel jinou výstupní kontrolou. Výsledná látka tak u různých kvalit může být do různé míry čistá, může obsahovat různé příměsi. Zatímco při technickém použití příměs nevadí, při požití by následky mohly být fatální.

U esenciálních olejů to nicméně bohužel není tak jednoduché jako třeba s tím alkoholem. Aby výrobce měl jistotu, že je esenciální olej bezpečný k požití, musí ho umět zanalyzovat a bezpečnost si tak ověřit. Což je velmi komplikované a nákladné a prakticky vždy je třeba k tomuto úkolu najmout externí laboratoř, která má potřebné zkušenosti.

U látek, které chceme konzumovat, záleží na jistotě kvality nejvíce. Potřebujeme mít jistotu, že je 100% čistá a zaručeně vhodná ke konzumaci. Třeba vodou ze studánky si klidně svlažíme obličej, ale pokud studánku neznáme, pít z ní asi nebudeme. S esenciálními oleji je to to samé.

Samozřejmě u spousty esenciálních olejů (a studánek) se nám při požití nic nestane. Nicméně nevíme, jestli tam nebude dopad z dlouhodobého hlediska a zda se po měsících nebo letech neobjeví následky. V esenciálních olejích se totiž mohou objevovat látky toxické i rakovinotvorné a právě to správně provedená a vyhodnocená analýza musí vyloučit.

Výrobky, které spadají do kategorie potravin či výživových doplňků – a mezi ně patří i jedlé esenciální oleje – jsou vyráběny za přísnějších podmínek. Výrobce – registrovaný potravinářský podnik – ručí za jejich kvalitu a vhodnost ke konzumaci. Ve všech fázích výroby a manipulace s výrobkem je s ním zacházeno jako s potravinou.

Ostatní esenciální oleje jsou vyráběny a distribuovány jako chemické látky, eventuálně jako kosmetický přípravek. Jejich výrobce ručí za jejich kvalitu do omezené míry. Samozřejmě, to vůbec neznamená, že jeho produkty nejsou kvalitní. Znamená to jen, že jsou dostatečně dobré třeba pro použití do kosmetiky či přidání do jídla, ale bezpečné už třeba být nemusí. Tuto bezpečnost už on řešit nemusí a není zodpovědný za případné následky spojené s požitím takového esenciálního oleje.

Je tu ale ještě jeden aspekt, který je potřeba vzít v potaz. Esenciální oleje jsou vysoce koncentrované látky, které krásně voní. Svádí to tedy nakapat si jich řádně. A s tím se právě ohromně zvyšuje riziko průšvihu. Esenciální olej, který není úplně vhodný ke konzumaci, se tak stává o to rizikovějším. A někdy stačí skutečně málo, třeba jen aby ta jedna konkrétní sklizeň suroviny obsahovala větší množství určité látky a nebo se problematická látka vytvořila při destilaci. Její obsah nám v kosmetice vadit nebude, ale při konzumaci už může způsobit závažné zdravotní komplikace.

Nakonec nemůžu nepřipomenout, že i jedlé esenciální oleje je třeba dávkovat velmi opatrně. I když výrobce garantuje jedlost esenciálního oleje, stále zde platí, že ta bezpečnost se vztahuje pouze na jeho užití v přiměřeném množství.