Hydroláty: podle čeho správně vybírat? Jak poznat kvalitu?

Hydroláty (či květové vody nebo hydrosoly) prostě milujeme. Jak ale dobrý hydrolát vybrat, abychom se skutečně trefili?

Pár poznámek na začátek

Hydrolát má v některých kulturách dlouhou tradici, ale západní svět ho objevil poměrně nedávno. Do značné míry se tu setkáváme se stejnou situací jako v případě esenciálních olejů – totiž že nejsou zažité standardy kvality. Prodávají se tak všelijaké produkty různé kvality a obecně panuje dojem, že kvalita není objektivně hodnotitelná – avšak ona je, hydrolát lze chemicky analyzovat a zrovna tak lze udělat testy na přítomnost (nejen mikrobiologického) znečištění.

Správným výběrem si zajistíme nejen funkční produkt, ale vyhneme se také mnohým možným nepříjemnostem. U hydrolátů se nejčastěji setkáváme s kontaminací nebo neodpovídajícím složením.

K čemu ho chceme používat?

První otázka by vždycky měla směřovat k účelu, ke kterému budeme hydrolát chtít. Za prvé abychom zvolili hydrolát ze správné rostlinky a případně vybrali takový, který svými parametry bude odpovídat.

Důležité je totiž mít pořád na paměti, že vůně není to jediné, co by nás při výběru mělo vést. Čím intenzivněji hydrolát budeme využívat, tím více dbáme na to, aby měl ty správné vlastnosti.

Chcete ho místo pleťové vody, do krému, do difuzéru nebo k vnitřnímu užívání nebo vaření? Hledáte hydrolát z rostliny, u které musíte hlídat správný chemotyp (alias chemickou kompozici, typicky je to případ třeba tymiánu a rozmarýnu)?

Hydroláty obecně jsou velmi bezpečné. Někdy ale přeci jen musíme zohlednit, zda bude hydrolát používat těhotná žena, dítě nebo třeba osoba medikovaná. Hydroláty získané z některých rostlin a speciálně určitých chemotypů mohou být ne zcela vhodné pro určitou skupinu osob. Chemotyp nás při výběru zajímá hlavně u rozmarýnu a tymiánu, i proto, že tyto hydroláty obsahují relativně vysoké množství esenciálního oleje.

Jaké má hydrolát složení?

Dneska je na trhu spousta produktů, které nesou nálepku hydrolát, květová voda a tak podobně. Nicméně ne všechny tím ve skutečnosti jsou. Na každém obalu tak hledáme složení nebo INCI. Čistý hydrolát by měl mít jen jednu uvedenou složku. (Někdy na obalu najdeme také uvedení některých substancí, které se považují za alergeny. Potřebujeme ale být schopni dovodit, zda je látka uvedená skutečně z tohoto důvodu a nebo protože byla do produktu přidána. Jedná se totiž běžně o kosmetické alergeny a zároveň parfemační přísady, často uměle vyrobené).

Pozor na produkty, které nemají jednoznačné složení a nebo obsahují další látky. Tady rozhodně nechceme žádné parfémy, alkohol a podobně. U produktů s označením květová voda, růžová voda a tak podobně je riziko vyšší. Zrovna tak produkty určené pro potravinářské účely mohou mít všelijaké složení. Typickým příkladem je růžová nebo neroli voda z dovozu z Asie nebo Afriky. Ta je většinou sice potravinářská, ale nejedná se o hydrolát, ale o vodu parfemovanou. Vzhledem k ceně lze pak jednoznačně říct, že obsažená parfemace je umělá.

Tady určitě je potřeba počítat s tím, že řada výrobců produkty konzervuje, ale konzervant z různých důvodů na obal neuvede.

Jak moc transparentní výrobce je?

Na obalu hydrolátu samozřejmě musíme najít dostatek jasných informací – kromě složení tam musí být uvedeno množství, výrobce, datum spotřeby a informace o kvalitě. Pokud je tam zmínka o vnitřním užívání, tak tam musíme najít i další informace, jako na kterékoliv jiné potravině.

Jak je hydrolát balený?

Balení hydrolátu má přímý vliv na kvalitu produktu. Protože je to produkt na vodní bázi, velmi snadno podléhá kontaminaci. Ve chvíli, kdy bylo otevřeno balení z výroby a produkt nebyl dále ošetřen, začíná se kazit. To se typicky děje tam, kde se nakupuje velké balení hydrolátu a rozlévá se do malého balení pro zákazníky. Protože v momentě naplnění láhve se hydrolát začíná kazit. Tyto praktiky jsou bohužel často doprovázeny přepisováním informace o expiraci z technických listů nebo velkoodběratelských balení – a to je pochopitelně špatně.

Pro kupujícího je tedy důležité, aby byl jeho hydrolát finálně zabalený v továrních podmínkách. Ty totiž zaručují, že byla z produktu odstraněna možná kontaminace při plnění do lahví a že se hydrolát nezačne kazit. Jedním z dobrých způsobů, jak toto ošetřit, je filtrace přes speciální membrány, které fyzicky zachytí možné znečištění. Jedině takový produkt bude mít slušnou dobu expirace a bude bezpečný.

Z tohoto také vyplývá, že stáčení hydrolátu v bezobalovém režimu není možné. Při takovém způsobu prodeje dochází v mnoha momentech ke kontaminaci a lze si jen velmi těžko představit situaci, za které je možné toto riziko ošetřit. Bylo by to technicky velmi náročné a nákladné.

Je hydrolát konzervovaný?

Hydrolát se velmi snadno kazí, a proto se často konzervuje. To nemusí být nutně na škodu, některé konzervanty jsou přírodní a mohou mít přidanou hodnotu, třeba i v podobě žádoucích účinků na pleť. Nicméně jestli v produktu konzervant je, tak to musíme vědět. Abychom si byli jistí, že zrovna takový konzervant chceme. A také protože (ne)přítomnost konzervantu má vliv na trvanlivost.

Pozor na produkty, které mají být bez konzervantu, ale vydrží podezřele dlouho. A také na případy, kdy si nejste jistí, v jakých podmínkách se balily. Protože jak už jsme si řekli, hydrolát bez konzervantu je velmi choulostivý.

Řada produktů na etiketě informaci o konzervantu nenese, přesto ale konzervované jsou. Proto se k vnitřnímu užití absolutně nehodí jakýkoliv produkt, který není vyroben a prodáván v režimu potravinových produktů.

Jak je skladovaný?

Na kvalitu hydrolátu má vliv i skladování. Nároky na něj se odvíjejí od toho, jak ošetřený a zabalený hydrolát je.

Pokud mluvíme o hydrolátu bez konzervantu, tak ten bezpodmínečně patří do chladničky v momentě, kdy se otevře balení z výroby (tedy to, u kterého byla ošetřena mikrobiologická čistota naposledy). Jinak obecně hydrolátům nesvědčí teplotní výkyvy, musí být skladovány mimo zdroj tepla a světla – tady se také hodí připomenout, že by hydrolát měl být v tmavém obalu, který ho před světlem chrání.

Jak hydrolát voní?

Hydroláty někdy voní příjemně, jindy méně, nicméně nevoní stejně jako esenciální olej. Jejich vůně není tak pronikavá, bývá bylinnější, někdy malinko sladší. To proto, že obsahuje především látky rozpustné ve vodě.

Esenciálního oleje obsahuje hydrolát jen stopové množství. Obsah esenciálního oleje v hydrolátu závisí na rozpustnosti jeho jednotlivých složek ve vodě. Vysokým množstvím esenciálního oleje je typický třeba hydrolát z tymiánu (chemotypy thujanol, linalool), je ho zhruba 0,3-1 g na litr hydrolátu. Typičtěji v hydrolátech ale najdeme tak 0,2-0,4 g éterického oleje na litr.

Podle vůně tedy můžeme odhalit produkty parfemované – takové, které voní přiliš růžově, levandulově, … Většinou se jedná o umělé parfemace, protože parfemovat vodu esenciálním olejem by bylo příliš drahé.

Možná to vypadá, že kupovat hydrolát je věda. Ale není to tak hrozné. Stačí mít na paměti pár věcí, které nám pomůžou v navigaci “mezi regály”. A do značné míry zde platí totéž, co u výběru esenciálních olejů. Mysleme hlavně na to, proč přírodní produkty volíme – protože chceme mít jistotu, že používáme kvalitní a přínosný produkt.

A které jsou naše oblíbené hydroláty? Samozřejmě ty terpenické :).